Vánoční prasátko
Vánoční prasátko jsme si se synem dali jako adventní četbu a byla to první knížka, kterou jsme spolu četli ze čtečky, takže jsem se trochu bála, že když nebude mít každou chvilku obrázek, nebude ho knížka bavit. Spletla jsem se. Šestiletý syn si ji zamiloval a neustále chtěl číst dál a dál, protože byl zvědavý, jak to bude a kdy uvidí Ztrátu apod. A byla to první knížka, o které jsme si na konci krásně popovídali a vedli o ní debatu :-)
"Je hezké mít vedle sebe někoho, kdo ví, jak mi je."
Já jsem si tu knížka zamilovala od prvních stran, na začátku jsem přesně věděla, jak se Kuba cítí a co pro něj Prasátko znamená a vzpomněla jsem si na svého oblíbeného plyšáka z dětství. Když se mu Pašík ztratí měla jsem slzy na krajíčku a naprosto chápala jeho emoce. Tahle pasáž pro mě byla hrozně dojemná.
"Děti jsou zvláštní. Vezměte si, že té holčičce se vlastně líbila hrouda hlíny, která už kdovíjak dlouho leží na záhonku!"
Samotná Země Ztracených je naprosto dokonale vykreslená. Rowlingová měla úžasný nápad, který propracovala do úžasných podrobností a já jen žasla a čekala, co dalšího na nás čeká.
"Nezářím sice tak jasně jako moje přítelkyně Štěstěna, ale zato je těžší můj plamen uhasit." (Naděje)
Měla jsem určitou představu, o tom jak celá knížka skončí a co bude zápletkou, ale jsem moc ráda, že jsem se netrefila a bylo to trochu jinak, takže jsem na konec byla i překvapená. Konec byl krásný a ta myšlenka na závěr byla úžasná.
"Ale někteří z nás žijí dál, i když se ztratí. Takovou moc má láska."
Z téhle knížky jsem nadšená a těším si až si to třeba za rok zopakujeme :-)
Obrázky ve čtenářském deníku: