Restaurant na konci vesmíru
Jsem moc ráda, že jsem se k série Stopařova průvodce galaxií dostala. První díl byl skvělý, ale druhý byl pro mě snad ještě lepší.
Příběh je úplně absurdní a plný vtipných situací. Autorův smysl pro humor se mi moc líbí a trefil se mi do noty. Vše je doplněno skvělými hláškami.
"Jeho první teorie předpokládala, že kdyby lidé stále neprocvičovali mluvidla, patrně by jim zatuhla. Po několika měsících pozorování přišel s novou teorií - kdyby lidé neprocvičovali mluvidla, uvedli by tím do chodu mozek."
Druhý díl se více orientuje na Zafoda, kterého jsem si oblíbila už v prvním díle, takže mě to potěšilo. Co se týče příběhu, tak ten není nijak zvlášť zapeklitý, přece jen síla knihy v tomto případě je někde úplně jinde.
"Je známo, že lidé, kteří nejvíc chtějí vládnout, se na to ipso facto nejmíň hodí. Abychom shrnuli předchozí shrnutí: tomu, kdo si dokáže zařídit, aby se stal prezidentem, by se v žádném případě nemělo dovolit, aby se jím skutečně stal. Abychom shrnuli shrnutí předchozího shrnutí: s lidma je to holt těžký. A proto to vypadá, jak to vypadá: je řada galaktických prezidentů, kteří tak vychutnávají dobré bydlo a zábavu vyplývající z toho, že jsou u moci, že si ani nevšimnou, že u moci nejsou."
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu, kterou tentokrát načetl Vojta Kotek a za mě paráda a je ještě lepší než Vojta Dyk, který načetl první díl.
"Ven, přikázal. Lidé, kteří disponují střelnými zbraněmi, se obvykle nenamáhají disponovat také slovesy."
Rozhodně doporučuji a těším se na pokračování.