Pí a jeho život
Samotný příběh znám jako filmové zpracování, které se mi líbilo, ale znovu ten film vidět nepotřebuji a ani nechci. S touto knížkou to mám podobně, líbila se mi, je dobře napsaná, ale znovu ji číst určitě už nebudu.
"Když jste si toho v životě hodně vytrpěli, každá další bolest se vám zdá zároveň nesnesitelná i malicherná."
Navíc to nejlepší, co na celém příběhu je, a to alternativní pohledy na přeživší, už mi bylo odhaleno filmem, takže ten moment překvapení už v knížce chyběl.
"Možná si myslíte, že jsem v té chvíli ztratil veškerou naději. Taky že ztratil. A v důsledku toho jsem ožil a cítil se mnohem lépe."
Knížka poměrně drsně popisuje nejen samotné putování Pího, ale život zvířat. Já jsem na tyhle příběhy - ubližování zvířatům, ať už lidmi nebo zvířaty mezi sebou - hodně citlivá, takže na mě to bylo chvílemi opravdu dost drsné.
"Vaše tělo je nejúčinnější zbraň v bitvě o přežití."
Líbilo se mi, jak autor okořenil vyprávění Pího ironickými poznámky a vcelku cynickým smyslem pro humor.
"Strach je jediný skutečný protivník života."
Upřímně myslím, že jako knížku bych to asi nepřečetla, už kvůli již zmíněné brutalitě ve vztahu ke zvířatům, ale jako audiokniha to byl velmi příjemný poslech v podání Matouše Rumla.
"Když nedokážete v nic věřit, pro co vlastně žijete?"
Jediné, co mi na knize vyloženě vadilo byl úplný závěr, kdy nám vlastně bylo vysvětleno, proč co a jak autor psal. Tohle v knihách opravdu nepotřebuji a udělám si názor sama a vytáhnu si, co je pro mě na knížce důležité.
"Je neuvěřitelné, jaké stěny dokáže vystavět pouhá síla vůle."
Obrázek ve čtenářském deníku: