Ódinovo dítě

Vzhledem k tomu, že už jsem dlouho nečetla žádné fantazy, rozhodla jsem se, že se pustím do série Havraních kruhů od Siri Pettersen. První díl Ódinovo dítě mě uchvátil. 

Jsem nadšená, od knížky jsem čekala celkem povedou fantazy, ale tohle překonalo má očekávání. Bylo to skvělé! Příběh měl vše, co měl mít:

1) Zajímavé prostředí, u kterého mi chvilku trvalo než jsem se na něj naladila a trochu ho pochopila.

"Jsme tím, čím jsme. A jsme tím, co děláme. Když nastane čas, je nejsprávnější učinit to nejlepší, co můžeme. To nejhorší, co můžeme učinit, je neudělat vůbec nic."

2) Skvělé postavy. Rime s Hirkou jsou úžasní a oba jsem si je zamilovala. U ostatních postav se mi moc líbilo, že nebyly ani černé ani bílé. A poměrně dlouho jsem u mnohých nevěděla, co si o nich myslet. Každý měl nějaké vlastní motivace, které byly zastřeny tajemstvím, ale dávaly smysl.

"Nikdo nedává, aniž by nežádal dvakrát tolik na oplátku."

3) S předchozím bodem souvisí poměrně zajímavé politické prostředí. Obecně mám ráda, když se autorům ve fantazy podaří vytvořit svět, ve kterém je důležitá i politika, která příjemně doprovází hlavní příběh.

"A čím déle se něco tvrdí, tím pravdivějším se to stává."

4) Emoce. Knížka ve mě vzbudila kupu emocí, na konec jsem si i trochu pobrečela, jak to bylo dojemné.

"Čím větší dav, tím víc hlupáků."

5) Příběh rozhodně nebyl čitelný a předvídatelný.
Ježiš, jak já se těším na pokračování. :-)

A co jsem si poznamenala do čtenářského deníku?

Použité obrázky ve čtenářském deníku:

https://i.pinimg.com/564x/ea/c2/0d/eac20dac3ac8af7b7e82213fe4fbfa8e.jpg

https://i.pinimg.com/originals/29/55/f2/2955f248e56036c93b517284398859ba.jpg