Literární spolek Laury Sněžné
Magický realismus mě oslovil už s knížkou Bezhvězdné moře, která byla famozní. Takže jsem se s chutí pustila i do Literárního spolku Laury Sněžné. Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a hned na začátku mě trochu překvapilo, že interpretem je David Novotný, kterého miluju u dětských knížek, ale na tu "dospěláckou" jsem si ho neuměla představit. Rychle jsem zjistila, že ke knížce se skvěle hodí.
"Knížky jsou nejlepší, až když je člověk čte podruhé či potřetí."
Knížka má, jak už to tak u magického realismu bývá, velmi zvláštní atmosféru a velmi obtížně bych ji zařazovala do nějakého žánru. Docela mě překvapilo, že jsem ji viděla zařazenou v detektivkách, jako prvky detektivního příběhu tam byly, ale o detektivku se fakt nejedná. U řady pasáží jsem se skvěle bavila, i když autor má dost absurdní smysl pro humor.
"Koneckonců knížky dělají lidé, a když lidé něco dělají, tak vždycky chybují."
Po celou dobu jsem byla napnutá, co se stane dál, kam příběh bude směřovat a co z toho vlastně vyleze. Během čtení jsem byla rozhodnutá, že knížka je na plný počet bodů, jenže pak bohužel přišel konec a ten se mi zdál těžce nedotažený. Autor v průběhu knížky vyvolal celou řadu otázek, ale jen pár z nich dokázal alespoň nějak dotáhnout.
"Lidé možná někdy umírají právě proto, že začnou příliš promýšlet věci, jimž nemá smysl věnovat pražádnou pozornost, například právě dýchání."
Obrázek ve čtenářském deníku: