Inkoust

První díl série Tatérka mi přišel jako lehce nadprůměrná detektivka se zajímavým tématem, takže jsem se celkem těšila, co přinese díl druhý.

Musím říct, že knížka je neuvěřitelně čtivá a byla jsem hrozně zvědavá, jak to dopadne, takže jsem ji přečetla jedním dechem, a to i přesto, že v knížce byla celá řada věci, které mi vadily.

"'Takový milý chlapec.' To se říká naprosto o každým sériovým vrahovi."

Na knížce se mi líbilo, že se autorka nebojí pustit se do vyprávění z pohledu hned několika postav. Vše se ji daří hezky skloubit, a tak děj příjemně plyne.

Alex, Marni i Francis mi přišli sympatičtí, jejich postoje a reakce pro mě byli pochopitelné, takže co se hlavních postav týče. tak dobré. Horší je to s těmi vedlejšími. Rory má chvilky, kdy je fajn a chvíle kdy je na ránu, celkově mi přišlo, že vlastně nemá žádný pořádně daný charakter a sama autorka moc neví, co s ním. To samé Thierry většinou působil normálně a ani v tomhle ani v minulém díle ve mě nevzbuzoval ani sympatie ani záporné emoce, ale při jeho shledání s bratrem jsem vůbec nechápala, navíc mi to k němu nesedělo a nepochopila jsem ani proč to Marni nechala být.

"Minulost se nenechá umlčet. Ani zapomenout."

Trochu mě mrzí, že se autorka opakuje v tom, že v prvním díle byla hlavní podezřelou Marni, tentokrát Alex a policisté se toho zarytě drží a moc nepátrají dál. Tenhle motiv byl podle mě vyčerpán už v prvním díle.

I přesto všechno se knížka opravdu dobře čte, pohnutky pachatele dávají smysl a příběh je napínavý. Takže se mi knížka líbila.