Do posledního dechu
Dnes se s vámi podělím o mé dojmy z knihy Do posledního dechu od Roberta Bryndzy. Bryndzu jsem si opravdu oblíbila a jeho knížky si vyloženě užívám. Ale tentokrát jsem úplně nadšená nebyla. Asi je to i tím, že jsem si u tohoto autora zvykla na hodně vysokou laťku a tentokrát ji prostě nepřekonal. Příběh byl fajn, oceňuji Eričin vývoj, který mě baví, ať už se jedná o pracovní nebo osobní rovinu. Její vztah s Jamesem se pomalu buduje už několik dílů, takže je nenásilný a pouze jemně doplňuje celé vyšetřování.
Pachatel je jak jsme si u Bryndzy zvykli opět brutální, jenže tentokrát mi chybí nějaká jeho motivace. Teda ona tu trochu je, ne že ne, ale přijde mi taková odfláknutá a nedotažená. Prostě obecně se pachatel tentokrát úplně nepovedl."Není z dlouhodobého hlediska jednodušší, když je člověk sám? Jsi jen ty. Nejsi zranitelný, o nic nemůžeš přijít."
"Ale to je ta nejtěžší věc. Žít. Naučit se žít sám, a pak s někým jiným."
"Ale nemyslím si, že jsou všichni hloupí. Myslím, že většině lidí připadá, že je jejich život nudný. A když nahrají své úspěchy, když zveřejní, na co jsou hrdí, oficiálně tak potvrdí, že mají určitou hodnotu."
Abych to shrnula knížka je super, jen už jsem od autora četla lepší.
Obrázek použitý ve čtenářském deníku: