Dash & Lily: Kniha přání
Knížku jsem si vybrala jako předvánoční čtení a bohužel se mi to čtení protáhlo až do poloviny ledna, a to proto, že mě knížka nebavila. Do čtení jsem se musela vyloženě přemlouvat a chvílemi jsem i myslela, že to ani nedočtu.
"Je mnohem těžší lhát někomu do očí. Ale. Taky je mnohem těžší říkat někomu do očí pravdu."
Nápad s úkoly v deníku byl zajímavý a líbil se mi, ale nějak mi chyběla rafinovanost úkolů nebo nějaká nápaditost, prostě mi to přišlo celé takové odfláknuté.
"Možná, říkal jsem si v duchu, možná není problém v tom, jak daleko jsou lidé od sebe, ale jak se s tím dokážou vyrovnat."
Lilly byla vyloženě otravná a chovala se místy hrozně dětinsky a místy především při debatách s Dashem zase působila až moc hluboce. Celkově byla hrozně nekonzistentní.
"Drž se svých snů, neboť kdyby sen měl zemřít, život by byl jako pták se zlomeným křídlem, který nemůže létat."
Dash byl na svůj věk zase příliš vyspělý, nebo přemoudřelý. Nevím, prostě mi taky úplně neseděl.
"Lidé, kteří jsou pro nás důležití, zanechávají svůj otisk v našich životech. Ať už ve skutečnosti zůstanou nebo odejdou, v našich srdcích jsou napořád, protože je pomáhali utvářet. A proto se na ně nedá nijak zapomenout."
No prostě jsem od příběhu čekala víc a těšila jsem se na vánoční náladu, ale bohužel mě knížka spíš otrávila.
"Věci se neustále mění, byť hlavně v drobnostech. Asi to tak na světě chodí."